Kai a Mika

Ahooj tady Kai a Mika - chlupaté duo z Šenova. Posíláme pozdrav z kavárny a chceme Vám povykládat o tom jak jsme se sem do kavárny dostali.

Kai: První co si pamatuju potom, co jsem rozlepil očka, je mamka. U ní v kožíšku bylo krásně teploučko, kolem mě se batolili bráškové a sestřičky. Postupně za mnou začali chodit i paničky. Mamka paničky vždy vítala s radostí a tak i já pochopil, že se nemusím bát. Hladili mě, to se mi moc líbilo. Taky si vzpomínáš Miko?

Mika: Jasně bráško a taky si vzpomínám, že i taťka za námi chodil a pomáhal mamce. A jak jsme tak rostli a sílili, tak jednoho dne mamka řekla dost. Prý, že už jsme dost velcí a že mlíčko je pro mimina a my že už nejsme mimina. Nechápala jsem, jak to jako myslí, a drala se pro mlíčko dál, ale ona mě odháněla.

Kai: Joo přesně, taky jsem tomu nerozuměl.

Mika: No a pak se u nás začali objevovat lidé, které jsem nikdy před tím neviděla. Vždycky se objevili a pak už se některý ze sourozenců nevrátil, až jsme zůstali jen my dva, že Kaji?

Kai: Přemýšlel jsem, kdo si přijde pro nás. Pelíšek mi začínal být malý, chtěl jsem běhat dál a rychleji. A jednoho dne nás panička vzala do náručí a nesla nás ven. Krásně svítilo sluníčko, lehce pofukoval větřík. Dala mě do náručí cizí paní a tebe Miko dala tomu cizímu pánovi, pamatuješ?

Mika: Jo a já nevěděla jestli mám utíkat nebo ne a pak mě ten pán začal drbkat v kožíšku a za ouškama, to bylo supeer. Zapoměla jsem na všechen strach. No jenže pak nás zase vrátili paničce.

Kai: Proč si nás vlastně nevzali hned? Nevíš?

Mika: Panička přece říkala, že ještě musíme být s mamkou a až povyrostem, tak že si pro nás přijedou. A taky že jo. Uteklo to jako voda. Paní s pánem přijeli, chvíli si povídali s paničkou a pak nás naložili do takové bedýnky s dvířky a dali do auta.

Kai: Já se moc chtěl dívat na cestu, ale strašně se mi chtělo spát. Co se dělo po cestě Miko?

Mika: O nic jsi nepřišel, neboj. Občas to drncalo, ti dva si o něčem povídali a pak auto zastavilo.

Kai: To už vím, už jsem byl vzhůru. Vzali nás do takové místnosti, položili krabici na kovový stůl a najednou na nás nakouknul  usměvavý pán, který nás vytáhl a prohlídl uši, oči a říkal jak jsme krásní.

Mika: No jasně, že jsme krásní. Já víc, já mám hezčí flíčky v kožíšku. A taky...

Kai: No dobrý už ségra, stačilo, jsi nádhera naše, pojď vyprávěj dál.

Mika: Fajn. Budu pokračovat. Pak nás zase zavřeli to té bedýnky a jeli jsme dál. Dvířka se otevřeli až v nějakém pokoji, kde nám otevřeli ať se projdeme, ukázali nám záchůdek a papání. Teď už jsme oba věděli, že tohle jsou naší noví páníčci.

Kai: S novýma páníčkama to bylo super, nejvíc se mi líbilo spát v peřinách a když odešli tak jsem šplhal po záclonách nebo honil míčky.

Mika: No jo to jsi celý ty Kaji. No jo, ale to není vše, já myslela, že tam už zůstaneme, ale ne.

Po delší době nám páníčci oznámili, že už jsme dost velcí na to, abychom poznali ostatní. Nechápala jsem, jací ostatní? A pak nás odnesli do kavárny, kde nás přišli přivítat kočky z kavárenské smečky. Každý nás přišel očuchat, byli moc hodní. Vzpomínám si, že nás jen pozorovali a čekali až se oba rozkoukáme.

Kai: Já hned šel prošmejdit každý kout, pod sedačky, honem hop na strom. Nevěřil jsem vlastním očím, kolik průlezek, kolik nových kamarádů a dalších hraček tady je.

Mika: A jsi spokojený?

Kai: Ano, mám to tady rád.

Mika: Já taky, jsem ráda, že si nás naši páníčci vzali.

Kai: Tak a já všechny přerostu a budu tady největší kocour a budu na všechny dohlížet.

Mika: To ti ráda přenechám, já se budu mazlit se všemi co přijdou.

Kai: No to já taky, to je jasný. Tak pojď jdeme hrát na honěnou.

Mika: Tak jo, že mě nechytíš...

Kai: Chytím...