Oříšek a Suzi nalezenci

Ahoj jsem Oříšek a tohle je Suzi, budeme Vám vyprávět o naší cestě z ulice až do kočičí kavárny Čičik café. Tak začínáme, jsi připravena Suzi? Ano Oříšku, můžeme.

Oříšek: Vzpomínáš si Suzinko ještě na to, jak jsme byli malí? Na maminku a sourozence?

Suzi: Už moc ne, vzpomínám si jen na to, jak jsem se narodila a ocitla se mezi sestřičkami a bráškou a přetahovali jsme se o mamčinu pozornost. Vzpomínám si jak jsem cítila její hřejivý kožíšek, ale něco na ní bylo divné, cítila jsem její obavy o naši budoucnost. Ty si taky něco pamatuješ Oříšku?

Oříšek: No já už vlastně moc nevím, co bylo úplně na začátku, ale pamatuji si, jak mě zachránili paní z Kočičí školy z Kopřivnice a rozhodly, že u jedné z nich budu zatím bydlet než mi najdou trvalý domov.

Suzi: Máš pravdu, ty hodné paní si taky pamatuju. Já šla taky k jedné bydlet, bylo to tam žůžo, byla jsem tam i se svojí sestřičkou a vím, že mamince se tehdy moc ulevilo jak nás našly a pomohly nám. V novém domově jsem poznala spoustu skvělých kamarádů, celé dny jsme si spolu hráli a dováděli. Pamatuju si, že když ta moje paní odešla do práce, to sice nevím co znamená, ale šla někam pryč a dlouho se nevracela, tak jsem vymýšlela co dělat. No a představ si, že tam měla takové dlouhé šňůry, visící ze stolu. Na konci těch šňůr byli nějaké blikající krabice, ale mě zajímaly hlavně ty šňůry, strašně dobře se kousaly. Jenže pak přišla ta paní z práce a bylo zle, něco lamentovala a nadávala, že prý je to nebezpečné, no a pak už jsem ty šňůry znova nemohla najít.

Jak ubíhaly dny někteří kamarádi odjížděli a jiní, noví zase přijížděli. No a jednou, to sbalili do krabice i mě. Těšila jsem se co za nové dobrodružství mě čeká, trošku jsem se ale bála.

Oříšek: No to chápu, já se taky trošku bál. Já bydlel u takové paní, která měla několik už velkých koček, učil jsem se od nich co a jak. Kdy se má jíst, jak si hrát. Bylo mi tam dobře. Jednou mě taky sbalili do krabice, asi taky do takové jak tebe a jeli jsme. Jenže přece se nevzdám bez boje. Celou krabici i s hračkami co mi vzali s sebou jsem jim počůral.

Suzi: Ty jsi teda, to se přece nedělá.

Oříšek: Já vím, ale byl jsem naštvaný. Pak mě to i mrzelo, když jsem viděl jak se se mnou ta paní loučí, skoro to vypadalo, že mě tam nenechá. Měla mě moc ráda a já ji taky. Potom jsem začal zkoumat to nové místo. Bylo tam tolik nových pachů, hraček a nových kamarádů. Nevěděl jsem kam dřív skočit.

Suzi: Přesně, já hned vylezla na ty měkoučké gauče a bylo mi jasné, že tady se bude krásně lenošit.

Oříšek: Teď můžu říct, že jsem moc rád, že jsem se dostal právě sem. Strašně rád si hraju a mazlím se s Čertíkem, páníčci mě drbkají na bříšku a to mám ze všeho nejradši. Pak sem taky chodí lidé, kteří mě krmí dobrůtkama. Je to tady super. Jsi taky spokojená Suzi?

Suzi: No jasně, páníčci jsou moc hodní, mě na dobrůtky moc neužije, ale za to mám ráda, když mi házejí papírovou kuličku. Jo a taky mi pořídili moc pěkný pelíšek. Taky jsem ráda, že jsem tady. Doufám, že i sestřičky a bratříček se mají dobře.

Oříšek: Víš Suzi, musím se tě na něco zeptat.

Suzi: Copak bys rád věděl?

Oříšek: Sem do kavárny přišel zároveň s námi i Méďa, ten rezavý kocourek, nevíš kde je?

Suzi: Ano máš pravdu, přišel s námi. Víš Méďa mi říkal, že mu není dobře, začalo ho bolet celé tělíčko, pak už ani nechtěl jíst. Měla jsem o něj strach a tak jsem se ho ptala co se to s ním děje. Byl klidný tak jako vždycky a řekl mi, že cítí, že bude muset odejít.

Oříšek: Kam jako šel?

Suzi: Říkal, že existuje takové místo, kde se všechny kočičky setkají. Místo, kde už nikoho nic netrápí a nebolí. Je tam krásně a teplo, dostatek vody a dobrůtek. Znělo to tak krásně, že jsem se najednou uklidnila, lehla si vedle něj a usnuli jsme.

Oříšek: Takže Méďa už šel na to místo o kterém mluvíš?

Suzi: Ano. Jednou se tam s ním uvidíme, ale prozatím ještě ne. Slíbila jsem mu, že Vám to řeknu, že Vás měl všechny moc rád a že musíme být vzorné kočky ať na nás může být hrdý.

Oříšek: To já tedy budu vzorný kocourek. Slibuju.

Suzi: Mám tě ráda Oříšku, pojď, půjdeme teď rozveselovat páníčky a ostatní návštěvníky. Víš vždycky si musíš najít důvod k radosti.

Oříšek: Pojďme, máš pravdu.